Zpět

Studium v Anglii

Zdravím všechny učitele a studenty. Již od začátku tohoto školního roku studuji Grammar school v Anglii a mám pár zajímavých informací, o které bych se s vámi chtěl podělit. Za prvé, škola trvá každý den stejně od 08:50 do 15:40, takže je to jako mít každý den odpolední vyučování a chvilku trvá, než si na to člověk zvykne. Vyučovací hodina trvá celých 60 minut. Další rozdíl je také v tom, že v Anglii neexistují střední školy se zaměřením jako u nás. Mají tu pouze střední hudební školu, obdobu naší konzervatoře, ale to je tak vše. Další zajímavostí je, že jsem v určité kmenové třídě, ale na jednotlivé hodiny chodím většinou s úplně jinými studenty. Jinak škola není jedna velká propojená budova, jak to často bývá u nás, ale je to spíše malý kampus, jakási soustava různorodých menších budov, které jsou vždy specializované na určitý předmět. Výuka potom probíhá velmi obdobně, jako u nás. Učitel nejdříve vysvětluje látku, studenti si dělají poznámky a učitel potom zadá práci na procvičení. Je tu kladen velký důraz na domácí úkoly. Úkoly jsou brány jako důležitá součást práce studentů. V hodinách se vyučuje velmi svižně, občas trochu nestíhám, ale uklidňuje mě, že Angličané také nestíhají. V případě, že něčemu nerozumím, učitelé i studenti jsou velmi ochotní a otevření a vždy jsou dost trpěliví na to, aby mi pomohli. To mě přivádí k další zajímavosti, Angličané jsou velmi milí, nápomocní a komunikativní. Ale co mě trochu zklamalo je, že většina z nich neví vůbec nic o České republice. Když se ještě vrátím zpět k systému školy, dvakrát týdně se konají ranní „assembly“, což je asi hodinová přednáška na různá témata. Často se tam řeší školní akce, jak by se studenti měli chovat, volnočasové aktivity a tak dále. Po celou dobu je vyžadován „dress code“, pokud někdo přijde ráno bez kravaty, nebo má nevhodné boty, nebo mu zkrátka něco chybí, okamžitě je poslán domů, aby se převlékl.

                   Anglie je proslulá svým čajem a „fish and chips“, to jsem věděl, ale co jsem nevěděl je, že většina Angličanů miluje indickou kuchyni a pálivá jídla. Velmi zvláštní je i jehněčí s mátovou omáčkou, silně nedoporučuji vyzkoušet. Pokud chcete mít trochu výhodu a malinko si naklonit místní, je dobré alespoň trochu znát: fotbal, tenis, plemena psů (milují psi a starají se o ně, jako o vlastní děti), rugby, Harryho Pottera, Jane Austine a Williama Shakespeara. Známé britské počasí je opravdu tak chmurné, jak ho známe z filmů a knih. Co se mi tu ale moc líbí, jsou „doubledeckery“-dvoupatrové autobusy, které vozí studenty do škol. Na druhou stranu jako budoucí elektrotechnik moc nerozumím jejich systému zásuvek a jejich zvláštním kohoutkům. V jednom je ledová a v druhém zase vařící voda. Na co jsem ale opravdu hrdý jako Čech je automobilka Škoda. Skoro každé druhé auto, které se tu prohání po levé straně silnice, je právě česká Škodovka.

                    A závěrem už jen pár vět. Zjistil jsem, že velká část českých studentů a vůbec Čechů je velmi schopná a šikovná. Že jako národ máme obrovský potenciál prorazit ve světě a něčeho dosáhnout, že na to, jak jsme malý stát, tak dokážeme konkurovat mnohem větším, jenom se nesmíme tolik stydět a více si věřit (přiměřeně samozřejmě). Snažte se proto být sebejistí v tom, co děláte a kým jste. Buďte hrdí na to, že jste Češi a pokud se vám někdy naskytne příležitost vycestovat i třeba jen na chvíli, určitě do toho jděte, protože rodina na vás doma počká, země na vás počká, ale zkušenosti, které venku posbíráte, jsou nenahraditelné a nedocenitelné.

S pozdravem,

 Kryštof Vaňous, student třídy E3A


Vytisknout